Stejně jako je pro identitu Českého orienťáku určující symbol startu – tedy moment, kdy vše začíná – pracují mezinárodní a navazující akce (Czech O-Tour)) se symbolem cíle, který představuje pomyslný vrchol a místo, ke kterému elitní orienťáci směřují.
Symbol cíle se zároveň propisuje přímo do logotypu, kde nahrazuje písmeno O ze slova orienťák a stává se tak jeho přirozenou součástí.
Logotypy jsou vysázeny písmem GT Planar Bold, které svou výrazností odpovídá sportovnímu charakteru celé identity. Jednotlivé části zkratky jsou od sebe odlišeny nakloněním, které pomáhá strukturovat informace – ať už jde o geografické označení (např. world, europe), věkovou kategorii (youth, junior), nebo konkrétní ročník.
Klíčovým propojujícím prvkem světových eventů a Czech O-Tour je symbol cíle – dvojitý kruh, který se objevuje v pozadí a formuje základní kompozici napříč aplikacemi.
Pracuje se přitom s více tloušťkami, které mají odlišné role. Střední varianta je nosná a používá se právě v pozadí jako hlavní kompoziční prvek. Nejtlustší varianta je vyhrazena výhradně pro logo, kde svou vahou odpovídá tloušťce písma a zajišťuje jeho čitelnost v malých velikostech. Nejtenčí varianta vychází z původní identity Českého orienťáku a objevuje se jen okrajově – jako jemný doplněk, typicky v rozích formátu.
V závislosti na pozadí se proměňuje i jeho vizuální podoba. Na světlých plochách nebo fotografiích může být plný nebo s přechodem, zatímco na gradientních pozadích přirozeně přebírá jejich charakter. Na tmavém pozadí se naopak cíl redukuje na lineární kresbu, čímž si zachovává kontrast i čitelnost.
Cíl v pozadí se může objevovat v různých měřítkách – přes celou šířku formátu nebo ve větších násobcích (např. 2× či 3× šíře), čímž vytváří dynamické kompozice. Jeho umístění je flexibilní, vždy by však mělo respektovat obsah a nezasahovat do něj.
Výrazným grafickým prvkem vizuálních materiálů Českého orienťáku jsou severojižní čáry, které na mapách slouží k orientaci a nastavení azimutu. Tento motiv se ve vizuální komunikaci proměňuje v pravidelnou vertikální mřížku, podle které je organizován obsah.
Základem je neviditelná, pravidelná mřížka, která pokrývá celou šířku formátu. Viditelné čáry se umisťují mezi její sloupce, přičemž na krajích formátu se obvykle vynechávají, aby nerušily kompozici. Hustota čar se může lišit podle formátu a potřeby – některé mohou být záměrně přerušeny nebo vynechány, například pro zvýraznění důležitých informací.
Fotografie se mohou čar přímo dotýkat, zatímco texty se zarovnávají na hrany sloupců mřížky, což zajišťuje čitelnost i vizuální rovnováhu.